close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2012

#3 Tma jako v pytli

7. února 2012 v 17:53 | Eveni Astrid |  Téma týdne
Po dlouhé době mi na mysli vyskočilo něco co by se snad i dalo zveřejnit. Je to velice zajímavé téma, na které by se dala psát slohová práce o milionech slov. Pokusím se svoje myšlenky shrnout do něčeho kratšího.

Začnu zlehka ...
Představte si, že stojíte uprostřed místosti bez oken, bez světla bez náznaku paprsku slunce. Příjde tam za vámi člověk opačného pohlaví a vy aniž by jste ho mohli vidět tak si s ním povídáte. Nevíte jak vypadá, nemáte ponětí kdo to je. Má blond vlasy? Nebo černé? Jsou krátké nebo dlouhé? Nosí bradku? plnovous? Na nose má brýle a není moc hezký, nebo je to vyloženě upravený hezoun? Pokud by to byla holka, jestli je zmalovaná nebo přirozeně krásná? Dalo by se vypsat mnoho kritérií, dle kterých se navzájem hodnotíme, pokud ovšem toho druhého můžeme vidět.

A vy aniž by jste viděli, jak ten člověk opravdu vypadá, tak si ho přesto zamilujete nebo zhnusíte. Už jen podle toho co vám řekne. Ať by byl potom sebekrásnější, tak si vzpomenete na ty pitomé kecy a věci co řekl a co vám připadaly jako naprosté hlouposti a nesmysly. Když vám byl nepříjemný už předtím, asi to teď nebude o nic lepší, ať je hezkej jak chce.
Pak by tu byl ten druhej případ, kdy je člověk uvnitř milý hodný, dokázali by jste si s ním povídat ještě i celé století, protože vás okouzlil už jen tím, že vůbec je. Toho člověka si zamilujete, protože bylo velmi příjemné s ním trávit čas aniž by jste ho kdy viděli. Když pak zjistíte, že má vlastně na nose brýle, neni nějak překrásný, vlasy má neupravené a celkově nevypadá zrovna k světu, tak ho i přesto máte rádi, protože víte, že je to člověk, který vám bude naslouchat a se kterým bude každé odpoledne super.

A v tom je ten háček. Hodně lidí dá na první dojem a ten obvykle vzniká z toho co vidíme. Když potkáme na ulici, nebo někde v autobuse či vlaku člověka z prvního případu, který je sice nádherný, ale ve většině případů nepříjemný, či dokonce nevěrný, protože po takovém hezounovi letí spousta naivních holek a někdy dokonce i kluků, tak se nám zalíbí a to je ten první dojem na který dáme. I když pak zjistíme, že má ty špatné vlastnosti, které se nám nelíbí, tak se držíme zuby nehty, protože to je přece ten nádherný princ, kterého si celý život přeju.
U druhého případu jde napsat snad jen, že po takovém člověku se v autobuse ani neohlédneme, a proto nemůžeme poznat jaký vlastně je. Že je milý a krásný uvnitř nezjistíme a to je ta chyba.

To nejhorší co mi zbylo nakonec. Na světě jsou miliony lidí, kteří ten první dojem zaženou do kouta a jdou za tím co u nich má větší přednost a v hodně případech to co je horší. Zkuste se někdy zamyslet a podívat se do budoucna. I když je ten člověk sebekrásnější, ale dělá vám hnusné a nepřekonatelné věci, které vám lámou srdce, má cenu pokračovat? Chvilku je milý pak je protivný a vůbec ne milý nebo láskyplný. A vy čekáte, že se to jednoho dne změní a bude to už navždy nádherné? Pokud je člověk jednou takový, tak ho už jen tak nic nezmění. Když vám to udělal jednou, tak to zajisté časem příjde znovu, ať slibuje co slibuje. Lepší ho poslat do hájů dřív než bude pozdě a než vám zničí celý život.

Proto občas zavřete oči a nehleďte jenom na vnější krásu ta uvnitř bývá častokrát mnohem hezčí. A s takovým člověkem budete mnohem šťastnější. Ne nadarmo se říká, že ve tmě je občas vidět víc než na světle.